Na jednom se asi všichni shodnem – konektorů není nikdy dost. A čím tenčí a ultrapřenosnější notebook máš, tím bejvá tento problém palčivější. Nejen u nejnovějších MacBooků už totiž výrobci docela prděj na tradiční USB a vsázej spíš na modernější USB-C konektor. Dále pak mohou zcela chybět i tak důležitý konektory, jako jsou třeba HDMI a DisplayPort, či zdířka pro připojení internetu kabelem.

Pak do notebooku nastrkáš jen základ, tedy například myš, repráky, nějakou tu tiskárnu nebo třeba externí monitor (pokud máš to štěstí), a najednou jsou všechny díry zabraný. A co si budem – když nemáš do čeho zasunout, je to hodně blbý. Protože jakmile budeš chtít připojit cokoli dalšího, nebude díra, kam bys to mohl strčit.

Naštěstí řešení je nasnadě. Stačí si pořídit USB hub, nebo případně rovnou replikátor portů či dokonce dokovací stanici, a pak budeš mít tolik děr, že je můžeš začít půjčovat i kámošům. Akorát si nejdříve ujasni, jaký jsou mezi těmahle mašinkama rozdíly a která z nich je pro tebe nejlepším řešením. A přesně vod toho je tady následující článek.

USB huby – základní řešení

Nejjednodušším základním řešením pro rozšíření konektivity notebooku jsou USB huby. Nejseš náročnej týpek, nepřipojuješ hromadu periferií, ale přesto ti došly tradiční USB-A porty a teď nevíš, kam by sis strčil flashku či externí disk? Super, s USB hubem můžeš tyhle trable rovnou hodit za hlavu. Nebo naopak víš, že s nedostatkem portů u notebooku bojuje někdo z tvý rodiny? Paráda – vzhledem k tomu, že je prosinec a Vánoce se blíží, právě si objevil ideální vánoční dárek. Za tohle ti budou ruce a nohy líbat.

USB hub je totižto zařízení, který se z jedný strany připojí do volného USB nebo USB-C portu notebooku, a z druhý strany pak nabídne hned několik USB-A či USB-C portů, do kterejch je možné připojit různý periferní krámy jako klávesnice, repráky, myši, mikrofony, externí disky či flashky. Čím víc USB portů na hubu máš, tím samozřejmě líp – třeba tento USB-C hub od Swissten ti je dodá až 4.

Jiný konektory od USB hubů ale neočekávej – vždy se jedná pouze o zvýšení počtu jednoho typu připojení, tedy USB. Konkrétní rychlost USB hubu se pak samozřejmě odvíjí od toho, jakým USB standardem jsou jeho porty vybaveny. Dnes se nejčastěji jedná o USB 3.0 či USB-C, občas se ale můžeš potkat i se starším USB 2.0, které je výrazně pomalejší, tak si na to dej pozor (standard USB 3.0 dokáže procedit až 5 Gbit/s, zatímco USB 2.0 pouze 480 Mbit/s, což je třeba při přenosu souborů setsakramentskej rozdíl).

Velkou výhodou USB hubů při srovnání s dokovacími stanicemi je pak snadná přenosnost. Pokud často cestuješ a notebook taháš všude s sebou, pro rozšíření konektivity na cestách jsou ideální volbou – jsou to malinký vychytávky, který snadno nacpeš kamkoli, klidně i do boční kapsy u báglu či brašny.

Replikátory portů – řešení pro náročnější

Replikátory portů pořád vychází z principu USB hubů a proto jsou jim vzhledem velmi podobné. Přesto však při srovnání s nimi přináší jednu zásadní výhodu – vedle USB portů ti nabídnou i další díry. Jaký? Tak třeba může jít o audio konektory typu jack, LAN zdířku pro připojení internetu kabelem, grafický porty jako DisplayPort, HDMI, VGA a DVI, či dokonce čtečky SD karet. Pokud potřebuješ určité periferní příslušenství připojit k notebooku právě prostřednictvím některého z těchto konektorů, přičemž na notebooku už žádný takový volný port nemáš, pak je tvá volba jasná – replikátor portů se o to snadno postará.

Pokud replikátory portů porovnáme s dokovacími stanicemi, jejich výhodou je, že si stále zachovávají kompaktní rozměry a vzhled podobný USB hubům, takže je stále možné je snadno přenášet a vzít s sebou kamkoli. Musíš si ale dát pozor na to, abys je měl kam do notebooku připojit. Kvůli pokročilejší konektorový výbavě už je totiž nelze k notebooku připojit přes klasický USB-A – ten by pokročilejší typy portů rychlostně neutáhl. Proto se replikátory portů k noťasům připojují přes USB-C nebo Thunderbolt. S tvým notebookem proto budou kompatibilní pouze v tom případě, že některým z těchto konektorů disponuje. U novějších notebooků je alespoň jedno úesbécéčko samozřejmostí, u starších strojů to tak ale bejt nemusí – tak si přítomnost USB-C raději zkontroluj.

Už žádné vybírání, co odpojit dřív – USB hub ti dá všechny porty, které potřebuješ, v jednom stylovém doplňku

Dokovací stanice – nejpokročilejší řešení

Dokovací stanice jsou z týhle svatý trojice ke zvýšení počtu konektorů tím nejpokročilejším řešením. Potřebuješ ještě více portů, nebo chceš vánočním dárkem někoho blízkého opravdu okouzlit? Pořiď dokovací stanici. Ta nabízí bezkonkurenčně nejvyšší počet různejch výstupů – například USB a USB-C porty, HDMI, VGA, RJ45, audio výstupy či sloty na SD i microSD karty. Třeba tahle dokovací stanice od Swissten má hned 11 děr – 3 x USB, 2 x USB-C, HDMI, VGA, RJ45, 3,5 mm jack, slot na SD kartu a slot na microSD kartu. Do toho už můžeš nastrkat celou armádu flashek, monitorů, tiskáren, skenerů a kdoví čeho ještě.

Jak ti tohle usnadní život u notebooku? Pokud už celá spousta různejch výstupů není dostatečným argumentem, pak je tu ještě další zásadní věc, kterou ocení hlavně ti, kteří notebook často někam přenáší. V takovém případě totiž musíš nejdřív všechny periferní krámy od notebooku odpojit, a při návratu na pevný pracovní místo zase pracně zapojit. A to může bejt při tolika krámech občas docela fuška. Dokovací stanice ti tuhle námahu může ušetřit – ta k přenášení není určená, takže všechny periferie se k ní připojují nastálo. Notebook při přenosech pak stačí jediným kabelem od stanice odpojit a při návratu zase zapojit. Takto pak máš k notebooku ihned připojený všechny periferie, který si předtím do dokovací stanice nastrkal.

A pokud by toho pro tebe stále nebylo dost, pak věz, že dokovací stanice jdou ještě mnohem dál za obyčejné rozšíření konektivity. Na rozdíl od USB hubů a replikátorů portů jsou totiž napájeny externě – přímo z elektrický zásuvky na zdi. To v praxi znamená, že toto externí napájení nahradí nabíjecí adaptér notebooku – ten se namísto toho bude nabíjet přímo z dokovací stanice. Aby ti to však fungovalo, musí tvůj notebook podporovat nabíjení z USB-C nebo Thunderbolt portu, tak si to nejdříve pořádně ověř.

Ale i v případě, kdy notebook takové nabíjení nepodporuje, jej však k dokovací stanici samozřejmě připojit můžeš – možnost napájet notebook ze stanice sice nevyužiješ a pořád k tomu budeš potřebovat adaptér od notebooku, ale porty na stanici to nijak neovlivní, takže o rozšíření konektivity notebooku nepřijdeš.

Závěr

Takže ve zkratce – když ti chybí jen pár USB děr na základní krámy, hub to vyřeší raz dva. Když ale potřebuješ připojit i HDMI, LAN nebo další vychytávky, replikátor portů je jasná volba – furt malej, ale mnohem schopnější. No a jestli chceš ultimátní „vše do jedný krabičky“ řešení, který zvládne hromadu portů, ušetří ti věčný zapojování a klidně i nabije noťas, pak sáhni po dokině. Zas tak složitý to není – zkrátka si vyber podle toho, kolik věcí do notebooku potřebuješ nacpat, ať máš klid a žádný díry ti už nikdy nechybí.